- Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?
- Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
- „Můj podíl je Hospodin,“ praví má duše,
proto na něj čekám. - Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
- Když se rozmnožuje jmění,
množí se i příživníci.
Jaký prospěch z toho mívá vlastník?
Ledaže se na to může dívat. - Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
- On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“
- Bohatstvím se člověk může vyplatit,
kdežto chudý vyhrožování neslýchá. - Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
- Měli pastvy do sytosti.
Nasytili se a jejich srdce zpyšnělo,
zapomněli na mě.
