Biblické verše na téma nebe
- Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.
- V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to.
- Myslete na nebeské věci, ne na pozemské.
- My ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista.
- Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi! - Nebesa vyprávějí o Boží slávě,
o díle jeho rukou mluví obloha.
Jeden den druhému slovo uděluje,
jedna noc druhé zjevuje poznání. - Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas.
- Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou.
- A Pán mě vysvobodí od všeho zlého a zachová mě pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
- Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
- Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.
- Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“
- Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.
- Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem! - Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku.
- Ach, Hospodine, Pane můj! Ty jsi svou velikou mocí a vztaženou paží učinil nebe i zemi – pro tebe nic není nemožné!
- Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on.
- Ten, který si staví v nebi komnaty
a svoji klenbu založil na zemi,
ten, který přivolává mořské vody
a vylévá je na zemi,
má jméno Hospodin. - Nic jsme na svět nepřinesli a nic si také neodneseme. Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni.
- Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.
- Naše pomoc je ve jménu Hospodin –
nebe i zemi on sám učinil! - Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením. - Může se někdo tak dobře skrýt,
že bych ho neviděl?
praví Hospodin.
Já přece naplňuji nebe i zem!
praví Hospodin. - Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘
- Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.
Související témata
Ježíš
Ježíš se na ně...
Svět
Nemilujte svět ani to...
Království
Copak nevíte, že nespravedliví...
Nanebevstoupení
Po těch slovech byl...
Bůh
Hospodin, tvůj Bůh, je...
Uctívání
Hospodine, můj Bůh jsi...