Biblické verše na téma nebe
- Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
- V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
- K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.
- My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista.
- Koho bych měl na nebesích?
A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. - Nebesa vypravují o Boží slávě,
obloha hovoří o díle jeho rukou.
Svoji řeč předává jeden den druhému,
noc noci sděluje poznatky. - Všechno má určenou chvíli
a veškeré dění pod nebem svůj čas. - Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.
- Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen.
- Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
- Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
- Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“
- Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.
- Povznes se až nad nebesa, Bože,
a nad celou zemí ať je tvoje sláva! - Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.
- Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic nemožného.
- Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.
- On buduje stupně svého domu na nebesích,
nad zemí zakládá svou klenbu.
On povolává mořské vody
a vylévá je na tvář země.
Jeho jméno je Hospodin. - Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
- Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
- Naše pomoc je ve jménu Hospodina;
on učinil nebesa i zemi. - Jako jsou nebesa vyšší než země,
tak převyšují cesty mé cesty vaše
a úmysly mé úmysly vaše. - Může se někdo skrýt ve skrýších
a já ho neuvidím? je výrok Hospodinův.
Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův. - A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘
- Jako vyšel z života své matky,
nahý zase odchází, jak přišel,
a za svoje pachtění si nic neodnese,
ani co by se do ruky vešlo.
