Biblické verše na téma stvoření
- Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
- Tys to byl, kdo utvořil mé ledví,
v životě mé matky jsi mě utkal.
Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň:
podivuhodně jsem utvořen,
obdivuhodné jsou tvé skutky,
toho jsem si plně vědom. - Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.
- Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
- Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic nemožného.
- A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
- Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.
- Pozvedám své oči k horám:
Odkud mi přijde pomoc?
Pomoc mi přichází od Hospodina,
on učinil nebesa i zemi. - Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
- Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
jako muže a ženu je stvořil. - Cožpak nevíš?
Cožpak jsi neslyšel?
Hospodin, Bůh věčný,
stvořitel končin země,
není zemdlený, není znavený,
jeho rozumnost vystihnout nelze. - Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem,
dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. - Než se hory zrodily,
než vznikl svět a země,
od věků na věky jsi ty, Bože. - On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.
- Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
- I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
- Toto je den, který učinil Hospodin,
jásejme a radujme se z něho. - On buduje stupně svého domu na nebesích,
nad zemí zakládá svou klenbu.
On povolává mořské vody
a vylévá je na tvář země.
Jeho jméno je Hospodin. - Naše pomoc je ve jménu Hospodina;
on učinil nebesa i zemi. - Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
- A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“
- ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘
- Běda tomu, kdo se chce přít se svým tvůrcem,
střep z hliněných střepů!
Což smí hlína říci
svému tvůrci: „Co to děláš?“
a tvůj výrobek: „On nemá ruce?“ - Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
- Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
