Že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by pomohl. Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!