| A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. | Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. |
| Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ | Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“ |
| Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. | Bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista vás prosím, abyste všichni spolu souhlasili a namísto vzájemných roztržek byli spojeni jednou myslí a jedním záměrem. |
| Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj. | Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj. |
| Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! | Jak je to vzácné a jak příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě! |
| Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. | Kdo říká „Miluji Boha“ a přitom nenávidí bratra, je lhář. Když někdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemůže přece milovat Boha, kterého nevidí. |
| Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. | Hospodinova láska trvá odevždy, navždy zůstane s jeho ctiteli. Jeho spravedlnost bude i s vnoučaty těch, kdo jeho smlouvu dodrží, kdo pamatují plnit jeho příkazy. |
| Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. | Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe! Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích. |
| Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. | Kdo se nestará o své blízké, a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící. |
| Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne. | Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne. |
| Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. | Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení. |
| Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. | Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. |
| Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. | Korunou starců jsou jejich vnuci, ozdobou synů otcové. |
| V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. | Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení. |
| Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci! Nechť nás neopouští a neodvrhuje! | Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci. Kéž nás neopustí, kéž nás nezanechá. |
| Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr. | Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě; bližší než bratr je ale ten, který miluje. |
| Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu. | Pokud se vám ale nelíbí sloužit Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit – ať už bohům, kterým sloužili vaši otcové za řekou, anebo bohům Emorejců, v jejichž zemi bydlíte. Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu. |
| Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý. | Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on. |
| Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! | Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí? |
| Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho. | Otec spravedlivého je naplněn štěstím, rodič moudrého má důvod k radosti. |
| Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce. | Bude-li, synu, tvé srdce moudré, mé srdce zajásá, to mi věř. |
| Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce. | Moudrý syn dělá otci radost, tupec přivádí matku k zoufalství. |
| Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr. | Svého ani otcova přítele neopouštěj. Do domu svého bratra nechoď v nesnázích – lepší je blízký soused než bratr vzdálený! |
| Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe. | ‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, cti otce i matku‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘ |
