| Ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. | Otevři ústa, suď spravedlivě, zastaň se chudých a ubohých! |
| Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu. | Především však, bratři moji, nepřísahejte – ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou – ale ať vaše „Ano“ znamená ano a „Ne“ ne, abyste nebyli odsouzeni. |
| Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení. | Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. |
| Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. | Ty ale vyučuj, co patří ke zdravému učení. |
| Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. | Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý. |
| V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. | Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. |
| Od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle. | Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru jsem uchovával výroky jeho úst. |
| Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. | Hospodinovým slovem vznikla nebesa, celý jejich zástup duchem jeho úst. |
| Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé. | Hlupáku nesluší vznešená slova, tím méně urozeným lživá řeč. |
| Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. | Velebit budu Hospodina v každém čase, jeho chválu budu mít na rtech navěky! |
| Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. | Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým. |
| Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu. | Prolhané rty se Hospodinu hnusí, kdo žijí v pravdě, ti jej potěší. |
| A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. | Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. |
| Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. | Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovat chci o všech tvých zázracích! |
| I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. | Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. |
| Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ | Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ |
| V onen den řeknete: „Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené.“ | V ten den řeknete: „Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy, jeho jméno prohlašujte jako nejvyšší!“ |
| V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. | Můžeš si říci: „Jak poznáme, že to slovo nemluví Hospodin?“ Nuže, jestliže prorok řekne Hospodinovým jménem něco, co se nestane, pak to slovo nemluvil Hospodin. Onen prorok mluvil opovážlivě. Neboj se ho. |
| Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto,‘ odpustíš mu! | Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit. |
| Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. | Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. |
| Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého. | Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého. |
| Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. | Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo. |
| Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ | Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“ „Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem. |
| Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. | Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají. |
| Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále. | Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. |
