| Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. | Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. |
| Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. | Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék. |
| Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. | Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy! |
| Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. | Takové je i mé slovo, jež z mých úst vychází: nenavrátí se ke mně s prázdnou, ale vykoná, co chci; úspěšně naplní své poslání. |
| Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce. | Tupec nijak nestojí o rozumnost – chce jen vyklopit, co má na srdci. |
| Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj! | Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení kéž se ti, Hospodine, zalíbí – skálo má, můj Vykupiteli! |
| Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného. | Mou duši, Hospodine, zachraňuj od lživých rtů a lstivých jazyků! |
| Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním. | Ústa bezbožných ubližují bližním, spravedlivé zachrání jejich vědění. |
| Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku. | Tupcova ústa spěchají k hádkám, jeho rty po výprasku volají. |
| Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost. | Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí. |
| Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. | Tvrdá práce vždy vede k zisku, řečnění však jenom k chudobě. |
| Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. | Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. |
| Střez svůj jazyk před zlobou a své rty před záludnými řečmi. | Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem, ve tvých rtech ať není žádná lest. |
| Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. | Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu. |
| Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. | Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci. |
| Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost. | Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost. |
| Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává. | Upustit od sporu je člověku ke cti, rozčilovat se umí každý hňup. |
| Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. | Neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte. Vždyť o tom, čeho se potají dopouštějí, je hanba i jen mluvit. |
| Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. | Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý. |
| Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. | Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, když celé dny jsem naříkal. |
| Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. | Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš! |
| Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost. | Zbav se vší převrácené řeči, ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe. |
| Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé. | Hlupáku nesluší vznešená slova, tím méně urozeným lživá řeč. |
| Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic. | Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro, srdce ničemů za nic nestojí. |
| Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.“ | Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to.“ |
