| Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. | Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději. |
| Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody. | Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Je jako strom zasazený u vody – zapouští kořeny u řeky. Nebojí se, když vedro přichází; jeho listy se vždy zelenají, v roce sucha nemá obavy a nepřestává nést plody. |
| Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. | Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším. |
| Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš. | Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš. |
| Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého tvorstva. Je pro mne něco nemožného? | Hle, já jsem Bůh všeho stvoření. Je snad něco nad mé síly? |
| Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. | Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem. |
| Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic nemožného. | Ach, Hospodine, Pane můj! Ty jsi svou velikou mocí a vztaženou paží učinil nebe i zemi – pro tebe nic není nemožné! |
| Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv. | Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, zachraň mě, a budu zachráněn – má chvála patří tobě! |
| Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků. | Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné – kdo mu rozumí? „Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží.“ |
| Může se někdo skrýt ve skrýších a já ho neuvidím? je výrok Hospodinův. Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův. | Může se někdo tak dobře skrýt, že bych ho neviděl? praví Hospodin. Já přece naplňuji nebe i zem! praví Hospodin. |
