| Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! | Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. |
| Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne! | Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne! |
| Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas. | Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. |
| Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost. | Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost. |
| Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást. | Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to. |
| Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu. | Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. |
| Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše. | Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná. |
| Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá! | Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé. |
| V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost. | V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm. |
| Moudrý svou řečí získá přízeň, tupce však zahubí jeho vlastní rty. | Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují. |
