| Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: „Neměj strach, já sám ti pomáhám!“ | Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc.‘ |
| Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná. | Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. |
| Člověk přemítá v srdci o své cestě, jeho kroky však řídí Hospodin. | Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. |
| I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! | Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. |
| K horám své oči obracím – odkud se dočkám pomoci? Má pomoc od Hospodina přichází, jenž nebe i zemi učinil! | Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. |
| Člověk má v srdci mnohé plány, stane se ale, co chce Hospodin. | Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí. |
| Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. | Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. |
| On dává sílu znaveným a vysílené umí posílit. | On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. |
| Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. | Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. |
| On nedá klopýtnout noze tvé, tvůj ochránce jistě nedříme. | Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. |
| Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení. | Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. |
| Hospodin je můj pastýř, nic mi neschází. Na zelených loukách mi dává spočinout, ke klidným vodám mě přivádí. | Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod. |
| Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám. | Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. |
| Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost. | Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. |
| Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet. | Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet. |
| Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají, kdo jej stavějí. Nechrání-li město Hospodin, marně bdí jeho ochránci. | Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. |
| Hospodinovo požehnání obohacuje bez veškerého trápení. | Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší. |
| Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“ tvá láska, Hospodine, mě ale držela! | Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. |
| Ve svém sevření jsem Hospodina volal, Hospodin vyslyšel a svobodu mi dal. | V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost. |
| Kdo jsem ale já a co je můj lid, abychom mohli přinést tak štědrý dar? To od tebe pochází všechno – to, co jsme dali, bylo z tvé ruky! | Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou. |
| V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost. | V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm. |
| Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou. | Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. |
| Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám. | Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! |
| Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži neměli vítězství; tvá pravice to byla, paže tvá, tvář tvá jim zářila – měls je rád! | Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. |
| Hospodine Bože zástupů, navrať nás, rozjasni nad námi svoji tvář, buď naše záchrana! | Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni! |
