| Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. | Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! |
| Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne! | Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne! |
| Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. | Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas. |
| Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost. | Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost. |
| Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to. | Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást. |
| Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. | Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu. |
| Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná. | Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše. |
| Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé. | Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá! |
| V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm. | V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost. |
| Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují. | Moudrý svou řečí získá přízeň, tupce však zahubí jeho vlastní rty. |
