Biblické verše na téma smutek
| Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. | Volání spravedlivých Hospodin slyší, vysvobodí je ze všech úzkostí! Hospodin je blízko ztrápeným srdcím, sklíčené v duchu zachrání! |
| Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs. | Sám Hospodin jde před tebou, on sám bude s tebou. On tě neopustí ani nenechá, neboj se a nestrachuj. |
| Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. | Blaze plačícím, neboť budou potěšeni. |
| Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. | Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. |
| Neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. | Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli, jeho přízeň však celý život provází. Večerní pláč zůstává přes noc, ráno jej ale střídá jásání! |
| Neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti. | Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal. |
| Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. | Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen. |
| Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše. | Jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící. |
| A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ | Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ |
| Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé. | Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá! |
| Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. | Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. |
| Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí. | Nebudou už nikdy hladovět ani žíznit, slunce ani horko je nespálí, neboť je bude pást Beránek, který je uprostřed trůnu. Povede je k pramenům živých vod a Bůh jim setře každou slzu z očí. |
| Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. | A proto ještě teď, praví Hospodin, vraťte se ke mně celým srdcem svým, s postem, pláčem a truchlením! |
| Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. | Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové! |
| Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ | Nato Job vstal, roztrhl svůj plášť a oholil si hlavu. Potom padl na zem a klaněl se: „Nahý jsem vyšel z lůna své matky, nahý se k ní zas navrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal. Ať je požehnáno jméno Hospodin!“ |
| Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. | Hospodin slepým oči otvírá, Hospodin zvedá sklíčené, Hospodin miluje poctivé. |
| Vrať se a vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu. | Vrať se a řekni Ezechiášovi, vůdci mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravuji tě! Třetího dne vejdeš do Hospodinova chrámu. |
| Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce. | Moudrý syn dělá otci radost, tupec přivádí matku k zoufalství. |
| Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt. | Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není čeho litovat. Světský zármutek však působí smrt. |
| A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. | Nezarmucujte svatého Božího Ducha, jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. |
| Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí. | Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i palmy s jabloněmi, všechny stromy v sadu uvadly – uvadlo samo lidské veselí. |
| Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. | Hlubina se ozývá hlubině ve hluku tvých peřejí, všechny tvé vlny a tvé příboje se valí přese mě. |
Biblický verš dne
Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,Panovníku, vyslyš můj hlas!
Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.