| Pamatuj, Hospodine, na soucit svůj a na svou lásku, která je od věků. Nepřipomínej hříchy mých mladých dnů, ve své lásce však na mě pamatuj, Hospodine, pro svoji dobrotu! | Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. |
| Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. | Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec. |
| Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“ | Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“ |
| Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. | Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. |
| Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou. | Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. |
| Poučný žalm Davidův. Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny a jehož hříchy jsou přikryty. | Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. |
| Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. | Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. |
| Na poctivého se vzpomíná s požehnáním, jméno darebáků ale zavání. | Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví. |
| „Hněváte-li se, nehřešte;“ zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. Nedávejte místo ďáblu. | ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. |
| Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí. | Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy. |
| Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. | Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. |
| Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? | Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít? |
| Když se tedy jednou z těchto věcí proviní, ať vyzná, v čem se prohřešil. | Když se tedy čímkoli z toho provinil, ať vyzná, čím se prohřešil. |
| Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! | Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. |
| Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti. | Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. |
| Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. | Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. |
| Potom to můžeme spolu probrat, praví Hospodin: Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat, zbělají jako sníh. Jsou-li jak purpurová látka, budou jak vlna beránčí. | Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. |
| Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc. | Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu. |
| On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. | Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. |
| Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě. | Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. |
| V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil. | Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. |
| Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě! | Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení! |
| Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle! Vzbouřili jsme se a odvrátili se od tvých přikázání a zákonů. | Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů. |
| Prohřeší-li se někdo tím, že nevědomě překročí některé Hospodinovo přikázání a udělá něco, co se nesmí, provinil se a ponese vinu. | Jestliže se někdo prohřeší a dopustí se něčeho proti kterémukoli Hospodinovu příkazu, co se dělat nesmí, aniž to věděl, provinil se a ponese následky své nepravosti. |
| Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. | Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. |
