| Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. | Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. |
| Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. | Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. |
| Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. | Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! |
| Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. | Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. |
| Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. | Získat moudrost je nad ryzí zlato, nad stříbro nejčistší je získat rozumnost. |
| Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to. | Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást. |
| Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit. | K těm, kdo k vám nepatří, se chovejte moudře; využívejte svěřený čas. Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucená solí, ať víte, jak máte mluvit s každým člověkem. |
| Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost. | Pýcha vede jen ke sporům, moudří však dají na radu. |
| Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro. | Kdo se má rád, snaží se získat rozum, kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne. |
| Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. | Ať se nikdo neplete: kdo z vás si myslí, že je na tomto světě moudrý, ať se raději stane bláznem. Pak teprve bude moudrý. |
| Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza. | Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba. |
| Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. | Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti. |
| Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. | Nauč nás počítat naše dny, abychom v srdci zmoudřeli! |
| A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. | Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. |
| Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost. | Pýchu následuje ostuda, moudrost je tam, kde pokora. |
| Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora. | Školou moudrosti je úcta k Hospodinu; slávu předchází pokora. |
| Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. | Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout. |
| Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. | Mé smýšlení není vaším smýšlením a vaše cesty nejsou mými cestami, praví Hospodin. |
| Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce. | Tupec nijak nestojí o rozumnost – chce jen vyklopit, co má na srdci. |
| Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali. | Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. |
| Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne. | Moudré srdce přijímá přikázání, žvanivý hlupák špatně dopadne. |
| Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost. | Moudrost především! Získávej moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost. |
| Také toto pochází od Hospodina zástupů. Podivuhodný je ve svém úradku, veliký ve své pohotové pomoci. | Od Hospodina zástupů to všechno pochází – jak podivuhodné jsou jeho záměry, jak velkolepý je v moudrosti! |
| Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. | Copak to nevíš? Copak neslyšíš? Hospodin, Bůh věčnosti, jenž stvořil zemské končiny, není unaven ani vyčerpán – jeho moudrost je nezměrná! |
| Tobě, Bože otců mých, chci vzdávat čest a chválu, neboť jsi mi dal moudrost a bohatýrskou sílu. Oznámils mi nyní, oč jsme tě prosili, oznámil jsi nám královu záležitost. | Chválím tě a oslavuji, Bože otců mých – moudrost a sílu dal jsi mi! Oznámil jsi mi, zač jsme tě prosili, oznámil jsi nám sen královský! |
