| Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši. | Kéž ráno uslyším o lásce tvé – jsi má jediná naděje! Ukaž mi cestu, po níž bych šel – tobě svou duši svěřil jsem. |
| Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. | Hospodin tě ochrání před vším zlým, tvou duši ochrání. Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení jak nyní, tak i navěky! |
| Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr! | Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, všechny tvé úmysly kéž naplní! |
| Přichází den strachu, já však doufám v tebe. | Kdykoli bojím se, v tobě mám naději! |
| Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. | Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana! |
| Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! | Jak je to vzácné a jak příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě! |
| Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. | Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě. |
| Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. | I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! |
| Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. | Hospodin je blízký všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají v opravdovosti. |
| I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. | I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi: tvůj prut a tvá hůl mě konejší. |
