| Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. | Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. |
| Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék. | Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. |
| Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy! | Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. |
| Takové je i mé slovo, jež z mých úst vychází: nenavrátí se ke mně s prázdnou, ale vykoná, co chci; úspěšně naplní své poslání. | Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. |
| Tupec nijak nestojí o rozumnost – chce jen vyklopit, co má na srdci. | Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce. |
| Mou duši, Hospodine, zachraňuj od lživých rtů a lstivých jazyků! | Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného. |
| Ústa bezbožných ubližují bližním, spravedlivé zachrání jejich vědění. | Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním. |
| Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení kéž se ti, Hospodine, zalíbí – skálo má, můj Vykupiteli! | Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj! |
| Tupcova ústa spěchají k hádkám, jeho rty po výprasku volají. | Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku. |
| Tvrdá práce vždy vede k zisku, řečnění však jenom k chudobě. | Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. |
| Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. | Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. |
| Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí. | Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost. |
| Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost. | Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost. |
| Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci. | Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. |
| Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem, ve tvých rtech ať není žádná lest. | Střez svůj jazyk před zlobou a své rty před záludnými řečmi. |
| Zbav se vší převrácené řeči, ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe. | Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost. |
| Upustit od sporu je člověku ke cti, rozčilovat se umí každý hňup. | Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává. |
| Neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte. Vždyť o tom, čeho se potají dopouštějí, je hanba i jen mluvit. | Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. |
| Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš! | Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. |
| Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro, srdce ničemů za nic nestojí. | Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic. |
| Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, když celé dny jsem naříkal. | Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. |
| Kdo skrývá nenávist, je lhář, kdo šíří pomluvy, je hňup. | Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. |
| Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to.“ | Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.“ |
| Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu. | Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. |
| Na poctivého se snáší požehnání, v ústech darebáků se skrývá násilí. | Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí. |
