| Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to.“ | Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.“ |
| Ty ale vyučuj, co patří ke zdravému učení. | Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. |
| Hospodinovým slovem vznikla nebesa, celý jejich zástup duchem jeho úst. | Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. |
| Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého. | Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého. |
| Kdo skrývá nenávist, je lhář, kdo šíří pomluvy, je hňup. | Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. |
| Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. | Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení. |
| Na poctivého se snáší požehnání, v ústech darebáků se skrývá násilí. | Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí. |
| Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru jsem uchovával výroky jeho úst. | Od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle. |
| Velebit budu Hospodina v každém čase, jeho chválu budu mít na rtech navěky! | Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. |
| Především však, bratři moji, nepřísahejte – ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou – ale ať vaše „Ano“ znamená ano a „Ne“ ne, abyste nebyli odsouzeni. | Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu. |
| Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. | V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. |
| Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým. | Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. |
| Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. | I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. |
| Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit. | Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto,‘ odpustíš mu! |
| Můžeš si říci: „Jak poznáme, že to slovo nemluví Hospodin?“ Nuže, jestliže prorok řekne Hospodinovým jménem něco, co se nestane, pak to slovo nemluvil Hospodin. Onen prorok mluvil opovážlivě. Neboj se ho. | V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. |
| Prolhané rty se Hospodinu hnusí, kdo žijí v pravdě, ti jej potěší. | Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu. |
| Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ | Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ |
| V ten den řeknete: „Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy, jeho jméno prohlašujte jako nejvyšší!“ | V onen den řeknete: „Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené.“ |
| Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. | A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. |
| Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovat chci o všech tvých zázracích! | Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. |
| Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají. | Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. |
| Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo. | Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. |
| Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. | Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. |
| Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“ „Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem. | Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ |
| Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. | Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále. |
Biblický verš dne
Ty, Pane, víš o každé mé touze,můj nářek před tebou není utajen.
Náhodný Biblický verš
Trpělivý člověk oplývá rozumností,ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.Náhodný verš!Náhodný verš s obrázkem