| Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. | Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! |
| V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? | V Bohu, jehož slovo chválím, v Bohu mám naději. Proto se nebojím, co by mi udělal smrtelník! |
| Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. | Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků. |
| A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. | A když víme, že nás slyší, kdykoli o něco prosíme, pak víme, že to, oč jsme jej prosili, dostáváme. |
| Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. | Lepší je doufat v Hospodina, než spoléhat na člověka. |
| Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. | Hospodin je má síla a můj štít, na něj se v srdci spoléhám. Pomoc jsem dostal, mé srdce jásá, svou písní chci mu děkovat! |
| Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. | Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. |
| Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. | Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe. |
| V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. | Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají, neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají! |
| Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. | Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. |
| Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. | Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme. |
| Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! | Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám. |
| Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. | Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. |
| Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. | Na tvoji lásku spoléhám, nad tvou spásou mé srdce zajásá, Hospodinu svou píseň zazpívám: Jak dobrotivě se ke mně zachoval! |
| Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. | I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká; i kdyby proti mně vypukla válka, i tehdy se budu spoléhat. |
| On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ | „Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“ |
| Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme! | Kéž je s námi tvá láska, Hospodine, jako je v tobě naše naděje! |
| Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. | Kroky člověka Hospodin potvrzuje, když jeho cestu schvaluje. |
| Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. | Není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. |
| I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník. | I kdyby hory někam odešly, i kdyby se chvěly pahorky, má láska od tebe nikdy neodejde, smlouva mého pokoje se nezachvěje, praví Hospodin, jenž s tebou soucítí. |
| Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. | Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. |
| Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. | Jen on je má skála, moje spása, nepadnu, on je můj pevný hrad! |
| Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. | Ano drazí, zůstávejte v něm, abychom očekávali jeho zjevení se smělou důvěrou a nemuseli se stydět, až přijde. |
| Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol. Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství. | Nezáviď člověku, jenž páchá násilí, nesdílej žádnou z jeho cest. Hospodinu se hnusí každý zvrhlík, s upřímnými však sdílí svá tajemství. |
| Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! | Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými uvidím, jak dobrý je Hospodin! |
Biblický verš dne
Pošetilec znevažuje otcovské kárání,kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.