| Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! | Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. |
| V Bohu, jehož slovo chválím, v Bohu mám naději. Proto se nebojím, co by mi udělal smrtelník! | V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? |
| Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků. | Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. |
| A když víme, že nás slyší, kdykoli o něco prosíme, pak víme, že to, oč jsme jej prosili, dostáváme. | A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. |
| Lepší je doufat v Hospodina, než spoléhat na člověka. | Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. |
| Hospodin je má síla a můj štít, na něj se v srdci spoléhám. Pomoc jsem dostal, mé srdce jásá, svou písní chci mu děkovat! | Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. |
| Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. | Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. |
| Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe. | Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. |
| Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají, neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají! | V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. |
| Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. | Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. |
| Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme. | Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. |
| Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám. | Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! |
| Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. | Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. |
| Na tvoji lásku spoléhám, nad tvou spásou mé srdce zajásá, Hospodinu svou píseň zazpívám: Jak dobrotivě se ke mně zachoval! | Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. |
| I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká; i kdyby proti mně vypukla válka, i tehdy se budu spoléhat. | Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. |
| „Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“ | On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ |
| Kéž je s námi tvá láska, Hospodine, jako je v tobě naše naděje! | Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme! |
| Kroky člověka Hospodin potvrzuje, když jeho cestu schvaluje. | Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. |
| Není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. | Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. |
| I kdyby hory někam odešly, i kdyby se chvěly pahorky, má láska od tebe nikdy neodejde, smlouva mého pokoje se nezachvěje, praví Hospodin, jenž s tebou soucítí. | I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník. |
| Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. | Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. |
| Jen on je má skála, moje spása, nepadnu, on je můj pevný hrad! | Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. |
| Ano drazí, zůstávejte v něm, abychom očekávali jeho zjevení se smělou důvěrou a nemuseli se stydět, až přijde. | Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. |
| Nezáviď člověku, jenž páchá násilí, nesdílej žádnou z jeho cest. Hospodinu se hnusí každý zvrhlík, s upřímnými však sdílí svá tajemství. | Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol. Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství. |
| Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými uvidím, jak dobrý je Hospodin! | Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! |
