| Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. | Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. |
| Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá! | Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé. |
| Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím. | Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. |
| Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života. | Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života. |
| Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí. | Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost. |
| Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším. | Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. |
| Jen velmi pečlivě dodržujte přikázání a Zákon, jak vám přikázal Hospodinův služebník Mojžíš: Milujte Hospodina, svého Boha, choďte po všech jeho cestách a dodržujte jeho přikázání. Přimkněte se k němu a služte mu celým svým srdcem a celou svou duší. | Jen se usilovně snažte zachovávat přikázání a zákon, které vám přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, totiž milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a dbát na jeho přikázání, přimknout se k němu a sloužit mu z celého srdce a z celé duše. |
| Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. | Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. |
| V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil. | Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. |
| Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval. | A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. |
| Na tvoji lásku spoléhám, nad tvou spásou mé srdce zajásá, Hospodinu svou píseň zazpívám: Jak dobrotivě se ke mně zachoval! | Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. |
| Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí. | Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. |
| Vzhůru! Jez radostně svůj chléb a zvesela pij víno své, vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil! | Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle. |
| Roztrhněte svá srdce, a ne pláště své, k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se; je přece milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. | Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. |
| Na má slova dej pozor, synu, k mým výrokům své ucho nakláněj, nikdy z nich nespouštěj své oči, hluboko v srdci si je uchovej. | Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho. Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce. |
| Bude-li, synu, tvé srdce moudré, mé srdce zajásá, to mi věř. | Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce. |
| Svou cestu, Hospodine, ukaž mi, abych se držel tvé věrnosti. Mé srdce ať se soustředí, abych tvé jméno ctil! | Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. |
| A proto ještě teď, praví Hospodin, vraťte se ke mně celým srdcem svým, s postem, pláčem a truchlením! | Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. |
| Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství. | Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. |
| I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká; i kdyby proti mně vypukla válka, i tehdy se budu spoléhat. | Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. |
| Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovat chci o všech tvých zázracích! | Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. |
| On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit? Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy. | Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. |
| Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. | Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. |
| Hle, já dnes odcházím, tak jako všichni lidé. Vězte tedy celým srdcem i duší, že ze všech těch dobrých slov, která vám řekl Hospodin, váš Bůh, ani jediné neselhalo. Všechna se vám splnila – neselhalo ani jediné z těch slov. | Hle, já nyní odcházím cestou všeho pozemského. Uznejte tedy celým srdcem a celou duší, že nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která o vás mluvil Hospodin, váš Bůh. Všechno se vám uskutečnilo, nezapadlo z toho jediné slovo. |
| Jen on je má skála, moje spása, nepadnu, on je můj pevný hrad! | Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. |
